Po téměř dvouleté zcela nekritické mediální masáži, která slibovala velkolepé vítězství ukrajinské armády nad tou ruskou, přichází očekávatelné vystřízlivění. Kyjevský starosty, Vitalij Kličko prohlásil: „Někteří možná nechtějí slyšet pravdu, ale nemůžeme donekonečna lhát našim lidem a partnerům.“

Když profesor Drulák na základě svých znalostí hned na začátku konfliktu konstatoval, že Ukrajina nemůže Rusko porazit, byl veřejně pranýřován jako „dezolát“. Běda tomu, kdo by po švejkovsku vykřikl, že „tuhle válku nevyhrajeme“. Jediným správným názorem byla totiž fantasmagorie, že Rusko má druhou nejsilnější armádu pouze na Ukrajině – a že je tak zaostalé a neschopné – že válku během pár měsíců prohraje. Jen prý musí Evropa vyrábět jeden sankční balíček za druhým – a ruská ekonomika se položí.

Nejen že pominulo pár měsíců – již uplynul i nějaký ten rok – a v problémech je zejména ekonomika evropských států. Francouzský výrobce pneumatik, Michelin, hodlá uzavřít továrny v Německu, a to do konce roku 2025. Nemá asi cenu příliš zdůrazňovat, že toto nebude nějaká výjimka – ale hrozivý plošný trend.

Sám Volodymyr Zelenskyj aspiruje na cenu „Zlatý dezolát“, když konečně připustil, že ukrajinská armáda bojuje s druhou nejlepší armádou na světě. U kolika českých politologů–ideologů po tomto prohlášení asi zavládla neskonalá panika? Jedním z nich možná bude i náš hlavní vysílač signálů a toho času premiér, tedy Petr Fiala. Jeho vláda se drží u moci a padá právě s vývojem na Ukrajině. Nechtěl snad Fiala rekonstruovat celé oblasti na Ukrajině? Nesliboval firmám zakázky? A hlavně je čas si položit otázku nejpalčivější: K čemu bylo to věčné posílání zbraní? Aby bylo mnoho zbytečných mrtvol, než se konečně začne jednat o míru? I výše citovaný Kličko již naznačuje, že na Ukrajině dnes nepanuje demokracie, ale totalita – v jeho pojetí se tedy Ukrajina má totalitnímu zřízení teprve blížit.

Pro Fialův kabinet je tato situace, která se bude ještě vyostřovat, katastrofou. Právě proto, aby bylo na zbraně pro Ukrajinu, byly zaříznuty české školství a zdravotnictví a byl podlomen průběžný důchodový systém. Kvůli předraženým energiím zde máme nekonkurenceschopný průmysl a kolabující zemědělství. Hlavní tváře této vlády včetně premiéra (Stanjura, Síkela, Rakušan, Černochová, Válek, Lipavský) by možná udělaly kariéru u Berouska, ale nikde jinde.

Většině české populace se výrazně zhoršuje životní úroveň – a vize dalšího směřování našeho státu je krajně neradostné. O to tragikomičtěji zní apel Petra Fialy, že musíme myslet na naše děti. Právě ten, kdo na jejich budoucnost myslí, musí v prvé řadě požadovat okamžitý pád jeho vlády. S ní se totiž řítíme do pomyslné propasti, a to bez vize ekonomické, politické i hodnotové. Ekonomika se propadá, politická kultura poznává nová a nová dna, a jedinou veřejně proklamovanou hodnotou je neskutečné pokrytectví, podepřené udavačským duchem.